„Operacja Dunaj” to jak dotąd najgorszy film roku – twierdzi czeski recenzent Kamil Fila. Zasadniczym błędem było już to, że Głomb przygotowując filmową adaptację swojej własnej sztuki teatralnej wzorował się na czeskich filmach z ostatnich dziesięciu-piętnastu lat (czyli głównie na Høebejku), a na koniec za artystycznego doradcę wybrał sobie Jiøíego Menzla – ocenia krytyk portalu Aktuálnì.cz. Do tego muzyka w filmie jest taka, jakby Czesi mieszkali na Bałkanach – dodaje.

V Polsku mají z jakéhosi obtí¾nì pochopitelného dùvodu rádi èeské filmy. A to nejenom „klasické èeské filmy", ale i ty z posledních let. Sice na základì onìch klasik vzniklo rèení „to je jako v èeským filmu", co¾ znamená „aby se v tom prase vyznalo" - ale myslí se to v dobrém.

Mo¾ná dùvod oné relativní popularity spoèívá v tom, ¾e sami Poláci mohou být trochu unaveni svou vá¾nou filmovou tvorbou. Zatímco u nás probíhala veselá normalizace a s tebou i s Husákem nás bavil svìt, v Polsku bylo hnutí „morálního neklidu", vedly se intelektuální debaty a stávkovalo se. Tato serióznost a odvaha vìci øe¹it je vlastní i tamní kinematografii. Ne ¾e by neexistovaly ¾ádné polské komedie, vzpomeòme jen na Julia Machulského, ale ty èeské pøiná¹ejí závan èehosi uvolnìnì bláznivého a nesvázaného patosem.

Pro Poláky jsme trochu taková legraèní zvíøátka, holubièí povahy a knedlíkoví Pepíci, na nì¾ se dá dívat svrchu a smát se jim, jak pohodovì proplouvají dìjinami víceménì bez újmy, proto¾e nemají skuteènou národní hrdost a poøádnì nebojují.

Hlavní grázlové byli Rusáci

Ve vztahu k Èechùm ale zùstává jedno trauma, kdy mají Poláci pocit, ¾e nejsou úplnì nadøazení - „spøátelená výpomoc" pøi srpnové invazi vojsk do Èeskoslovenska roku 1968. To, ¾e k nám tanky nepøijely chránit socialismus, ale pøedstavovaly okupaèní sílu, uvádí dodnes do rozpakù bì¾né obèany i politiky. Ehm, ehm, jak se z toho vykroutit?

Co takhle natoèit komedii, ¾e jsme to my, Pszonci, nemysleli tak úplnì zle a hlavní grázlové byli Rusáci? Cokoli pøece mù¾e být zlehèeno; hlavnì, kdy¾ to umen¹í pocit viny a uvolní se napìtí. Východisko sice vyznívá trochu pochybnì, ale v¾dy» u¾ existují komedie i o Hitlerovi a koncentraèních táborech - a vojenská invaze je mnohem slab¹í káva, tak co? (To se pokou¹ím se imitovat zámìry tvùrcù.)

Pøedpokládám nicménì, ¾e Operace Dunaj celoveèernì debutujícího pìtaètyøicátníka Jacka Glomba nebude v Èesku (a zøejmì i v Polsku) odmítnuta proto, ¾e si dìlá legraci z vá¾ných vìcí, ale bude zatracena do morku kostí pro zoufalou nevtipnost, upachtìnost a umrtvující nudnost.

Zápletka spoèívá v tom, ¾e se ètyøi pol¹tí vojáci ve staøièkém tanku ztratí své kolonì a nabourají èelnì do hospody, kde místní èeské osazenstvo zapíjí odchod zdej¹ího pøednosty stanice do dùchodu. Dìj pak jen televiznì nuznì tìká mezi vesnickým pajzlíkem a rybníkem za ním, pomineme-li linii motocyklového výletu polského dùstojnického páru nerovnomìrného fyzického vzrùstu; pøiboudlé páøení skrèka s hrochem nemá cenu dále rozvádìt.

Humor setøený hadrem z hospodského stolu

Nevzpomínám si, pøed kolika lety naposledy jsem za¾il kino tak otrávené a ubité jako pøi sledování této ospalé fra¹ky, kde byl ve¹kerý humor setøen z hospodských stolù páchnoucím hadrem, vymáchán v kbelíku a vylit do kanálu. Pokud se bude poøádat mistrovství svìta v zabíjení vtipù, dejte si na Glomba a jeho scenáristy Jacka Kondrackého a Roberta Urbanského pozor, budou mezi favority.

V Operaci Dunaj nefunguje nic na jakékoli úrovni. Symbolická omluva a sbratøení probíhají tak, ¾e se z Polákù udìlají popletená jelita a z Èechù pohodlní pivní tlachalové. Tyhle dvì skupinky se tedy náhodou sblí¾í; ale co na to øeknou ti ostatní, ji¾ nechtìjí být nahlí¾eni pomocí národnostních stereotypù? Budou mít pocit, ¾e film je o nich? Tì¾ko.

Zásadním omylem bylo u¾ to, ¾e se Glomb na adaptaci své vlastní divadelní hry pøipravoval tím, ¾e se díval na èeské filmy z posledních deseti patnácti let (èili hlavnì na Høebejka) a nakonec si pøivzal coby umìleckého poradce Jiøího Menzela.

Pøitom se nedokázal zbavit toho, aby projektoval do postav urèité heroické polské vzorce chování, tak¾e vedle rùzných pelí¹kovských karikatur, které si musejí pomáhat, se tu vyskytují úplnì od reality i nadsázky odtr¾ené figury a momenty. Výsledkem je babylónské zmatení jazykù a kultur - je¾ nastává pøesto, ¾e v¹ichni hovoøí svou pùvodní øeèí.

Poprvé se mi tak napøíklad stalo, ¾e jsem se stydìl za to, jak a co hraje Martha Issová, která pøitom dovedla být v¾dy pøirozená. Její postava bojovné Èe¹ky, je¾ se mávnutím proutku zamiluje do mladého polského tankisty, vyznívá svou sna¾ivostí jednodu¹e trapnì.

®ádní skuteèní lid

Navíc je tu hudba, která zní tak, jako by si o nás Poláci mysleli, ¾e jsme „Jugoslávci" - anebo prostì jenom Glomb moc poslouchal Høebejka, který má zase rád Gorana Bregovièe, jen¾ skládá pro Kusturicu.

Kusturicovsky nepøípadnì pùsobí ostatnì i finále. Vzhledem k tomu, ¾e vra¾da na tyranu (divákù) není zloèinem, nemù¾u si odpustit prozrazení konce. Nápad „necháme Èechy spolu s Poláky odjet na tanku do Vídnì a bude to celé metaforicky otevøené v duchu kampak asi dojedou" by svou modelovostí neobstál ani v 60. letech, kde umìlci milovali nic neøíkající alegorie. (Tedy, ne ¾e by ¹el tehdy natoèit film o srpnové invazi; mám na mysli pouze styl.)

Glombovo prohlá¹ení „Nezajímá mne ideologie, ale historie z pohledu èlovìka" nedává sebemen¹í smysl zkrátka proto, ¾e v jeho filmu ¾ádní skuteèní lidé nejsou, tudí¾ se tu nemá kdo s èím konfrontovat. Poslední záchranou by mohlo být, pokud by scénáø herce aspoò zasazoval do vtipných situací, které vyplývají z dìje. Jenom¾e Operace Dunaj stojí na umìle vytvoøených pseudovtipech a potom na nìèem, co tì¾ko nazvat jinak ne¾ dramaturgická demence. Omlouvám se za ten výraz, jinak to nejde.

Nìkolik pøíkladù: v úvodní scénì mobilizace leze polský dùstojník pøes bránu, spadne a roztrhne si kalhoty - ov¹em podélnì na holeni. Neexistuje zpùsob, jakým by se mu to mohlo podaøit, ale má to být gag. Potom spadne je¹tì jednou z øímsy a zlomí si nohu.

Tu má po zbytek filmu v sádøe, z ní¾ mu viditelnì èouhají prsty. Jakmile ov¹em sádru vlo¾í do ohni¹tì a ona vzplane, má celé chodidlo zafaèované. V následujících scénách nemá popáleniny prstù, které opìt trèí ven. Nìkdo by to mohl pova¾ovat za hnidopi¹ství, ale jde jen o malou ukázku, jak se v Dunaji vyrábí humor z nièeho.

Doposud nejhor¹í film roku

A dal¹í ochutnávka: tank vjede do hospody, rozma¹íruje stùl, u nìj¾ pùvodnì sedìl pan pøednosta s holubem v kleci. Pan pøednosta je ov¹em na záchodì a holub uletí. ®ádná postava pana pøednostu nehledá asi pùl dne.

Vzpomene si na nìj a¾ paní hostinská, která uvidí pøe¾iv¹ího holuba. Pøesnì (!) ve chvíli, kdy se Èe¹i i Poláci rozhodnou posunout holýma rukama (!) tank, aby pøednostu vyprostili, se dotyèný vzbudí na záchodì a zaène se èile a hlasitì do¾adovat otevøení zaseknutých dveøí.
Polský voják je do nìkolika vteøin vykopne a pøednosta zde le¾í v bezvìdomí, neschopen slova. Postavy ho polo¾í na stùl a zaènou o¾ivovat, on tvrdí, ¾e neumírá, ale pak ho znièehonic vyná¹ejí ven na dvùr a hodlají pohøbívat. Pøednosta se ov¹em vztyèí a do posledních scén vyèítá Polákùm, ¾e mu zabili holuba. Mo¾ná by mu Eva Holubová (paní hostinská) mohla øíct pravdu døív...

To není zvelièování, ale èistý popis anti-humorné nenávaznosti scén. A èisté demence. Operaci Dunaj neomlouvá nic. Letargické tempo, vtíravé figurkaøení, neschopnost naèasování, neschopnost pojmenovat a vyhmátnout cokoli podstatného. S pøehledem doposud nejhor¹í film v kinech tohoto roku.

(Kamil Fila, „Operace Dunaj je nevtipná omluva za invazi”,  www.aktualne.centrum.cz, 25.07.2009)