Mogło być ciekawie. Szalenie, gorzko, prowokacyjnie, z dystansem. Jednak wiodący pomysł, by na temat polsko-czeskiego filmu „Operacja Dunaj” z wydarzeń 21 sierpnia 1968 roku wybrać historię zbłąkanego polskiego czołgu omyłkowo trafiającego do wiejskiej czeskiej gospody, zabił wszelkie szanse. Tym bardziej, że reżyser wybrał najtrudniejszy gatunek: tragikomedię – ocenia Mirka Spáèilová.

Mohla to být legrace. Bláznivá, hoøká, provokativní, mrazivá. Jen¾e vdìèný námìt polsko-èeského filmu Operace Dunaj, jen¾ si z událostí 21. srpna 1968 vybral zbloudilý polský tank omylem naboøený do èeské vesnické hospùdky, v¹echny ¹ance zabil.

Jen málokdo zvládne hned napoprvé nejtì¾¹í ¾ánr: tragikomedii. Polský debutant Jacek Glomb ji sice sliboval i ostøeloval, ale zcela minul. Do historky podle vlastního divadelního projektu vlo¾il stopu lidové fra¹ky, co¾ by tak nevadilo, kdyby se jí dr¾el; kousek poetického nátìru, který u¾ skøípe dost; velký kus dobrácké pivní ¾vanírny, èím¾ se dostal na pùdu seriálu Hospoda; bojové spojenectví vùèi spoleènému nepøíteli s pøíchutí ¹kolácké akèní sci-fi; a navrch neohrabanou symboliku svorné cesty za svobodou.

Zkrátka Operace Dunaj prohrává na v¹ech frontách. Deset procent lze dát za nápad a odvahu. Deset za pár hercù, zvlá¹» polských, jim¾ se upøímná bezelstnost vìøí snáz ne¾ na¹im hvìzdám vesnická pospolitost. A deset za srdeèné "Fuj, chytne¹ od nich blechy," jím¾ Marta Issová odvolává psa od okupantù.

Nabízí se srovnání s Anglickými jahodami, které si té¾ hrály s tezí, ¾e øadový voják za okupaci nemù¾e. Jen¾e v nich osudový paradox smetl v¹echny bez rozdílu a bez morality, kde¾to Operace Dunaj klopotnì dospívá k ú¾asnému zji¹tìní, ¾e prostí dobøí lidé se sjednotí proti zlu.

Humor z polských kasáren

Úvod z ospalých polských kasáren s hrubozrnným humorem navozuje aspoò armádní estrádu a la Tankový prapor, aè zbyteènì rámovanou dopisy mladého vojáka. A kdy¾ na vetchém stroji vyjede nesourodá posádka, svitne nadìje, ¾e Operace Dunaj sleduje ztøe¹tìný smìr francouzských váleèných komedií; tím spí¹e, ¾e start vojenské techniky vypadá relativnì velkolepì.

Jen¾e sotva po dlouhých pøípravách tank narazí do zapadlého lokálu, filmový jazyk konèí a uká¾e se, ¾e i zemitý polský vtip pùsobí lépe ne¾ deklamace zapadlých èeských vlastencù v èele s Jiøím Menzelem. Co vykonal na postu umìleckého poradce, zùstává záhadou, zato jako herec je vidìt a¾a¾: v podstatì zosobòuje recitátora místní kroniky.

A není v tom sám. Také ostatní pouze naplòují obvyklé ¹katulky, od komunisty Jaroslava Du¹ka k rázné ¾enì z lidu Evì Holubové, je¾ jde proti tanku s pánví. ®ivoucí výjimku tvoøí jen postava Issové, která se do odboje i do vztahù vrhá se stejnou pøímostí.

Knedlíková filozofie

Odstøedivý motiv polských man¾elù v uniformì, kteøí si z pátrání po zmizelém tanku udìlají druhé líbánky, nastavuje dìj erotikou XXL, ale nejvìt¹í prùtahy zaøizuje jídlo pro vetøelce, hlavnì knedlíky. Z nich povstává celá knedlíková filozofie sbratøení pomocí domácích prací, co¾ staèí tak na dìtský výchovný kabaret.

Venkovská holubáøská selanka mù¾e pamìtníky srpna 1968 hluboce urazit, a kdy¾ do ní vtrhne ruské zlo, symbolizované chroustáním skla, vymkne se ¾ánr úplnì, nebo» vypjaté okam¾iky jsou natoèeny neumìle a poselství musí opatøit samé schválnosti. S pohádkovou rozluèkou má èlovìk pocit, ¾e právì vidìl parodii seriálu Ètyøi z tanku a pes, v ní¾ toho chybí mnohem víc ne¾ pes.

(Mirka Spáèilová,  „Polský tank naboøený v èeské hospodì zabil ¹anci Operace Dunaj”, www.idnes.cz, 23.07.2009)